Takhle už dál ne.

Ve čtyřiceti osmi jsem odešel z firmy, kterou jsem 20 let stavěl. Zvenku to vypadalo jako rozhodnutí. Zevnitř to bylo spíš tak, že mi došlo, že odkládám otázku, co vlastně dělám, když si to neurčuje někdo jiný.

Neměl jsem plán. Měl jsem přečteno hodně knížek o tom, jak si ho udělat, a stejně jsem ho neměl. Docvaklo mi to až tehdy, když jsem přestal hledat další radu a začal si psát, co konkrétně udělám zítra. Ne za rok. Zítra.

Nechybí vám informace

Kdyby stačily, měli bychom to všichni dávno vyřešené. Návodů je plný internet a většina z nich je docela dobrá. Přesto se skoro nic nezmění, protože informace není závazek. Chybí termín, chybí denní krok a chybí bod, kdy je hotovo.

Nepotřebujete další informace. Potřebujete strukturu a termín.

Přesně proto má Den 29 konec. 28 dní, na každý den jeden princip a jedna krátká mise, něco konkrétního, co se dá udělat mezi schůzkami a večeří. Dvacátý devátý den knížka skončí. To není nedodělek, to je pointa.

Pro koho to je

Den 29 je pro kohokoliv, kdo chce vzít svůj život do svých rukou a má pocit, že k němu nedostal návod. Začal jsem to psát pro svoje děti, ale při psaní mi došlo, že věty o tom, jak si říct o zpětnou vazbu nebo jak přiznat chybu dřív, než ji někdo najde, potřebuju stejně tak já.

Jestli čekáte motivační knížku, tahle to není. Většina příběhů v ní je o tom, co jsem zvoral, a proč mi trvalo tak dlouho si to přiznat. Půlku principů z vlastní knížky pořád trénuju. Některé dny mi to jde líp než jiné.

Co přesně v knížce je, najdete na stránce o knize. Celý můj příběh je tady.